Parkur vyžaduje naprostou souhru jezdce a koně

Každý, kdo se pohybuje u koní, časem narazí na parkur. Jezdecký sport, který vyžaduje výbornou kondici jak u koně, tak u jezdce, je oblíbenou disciplínou už od poloviny devatenáctého století. Na počátku dvacátého století se pak dokonce poprvé objevil i na olympijských hrách. Přečtěte si minimum, které by měl znát každý jezdec vědět, než se rozhodne skákat přes překážky. Ve zkratce lze říci, že parkur je jezdecká disciplína, ve které se jezdec spolu se svým koněm snaží proběhnout danou trasu s překážkami. Jednotlivé závody se pak liší v tom, zda se hodnotí rychlost, nejmenší chybovost či styl. Body jsou pak strhávány za neposlušnost koně, za shození některé z překážek, nesplnění stanoveného pořadí jednotlivých skoků, překročení časového limitu či pád. Původně zábava vojáků Počátky tohoto náročného sportu se datují do devatenáctého století, kdy se přeskokem překážek cvičili důstojníci britské kavalerie. Jezdec totiž musí prokázat velmi dobrou souhru s koněm, schopnost ho vést a také dobré jezdecké schopnosti ve skocích. První oficiální soutěž se pak konala v šedesátých letech devatenáctého století v irském Dublinu. Kvůli vzrůstající popularitě byl pak na počátku dvacátého století zařazen mezi olympijské sporty, ačkoliv do konce druhé světové války byl parkur považován spíše za vojenský sport. Na závody v saku a košili Sport má několik obtížnostních úrovní. Za nejlehčí se považuje úroveň ZZ a za nejtěžší pak úroveň označovaná T***. Jednotlivé úrovně se od sebe liší výškou překážek, počtem, délkou a kombinacemi skoků i rychlostí jízdy. U nejlehčí varianty jsou překážky vysoké maximálně 80 centimetrů. Oproti tomu v nejnáročnější kategorii je to nad 155 centimetrů. Jasně daná jsou i pravidla výbavy koně a jezdce, kdy jezdec musí mít například při soutěži sako, jezdeckou košili s bílou vázankou a do osmnácti let povinně i helmu. Kůň pak musí být vybaven skokovým sedlem, třmeny, podbřišníkem a uzdou. Závody se konají v takzvaném kolbišti, které musí mít minimálně 3200 metrů čtverečních. Je vyhrazeno stěnami, které musí měřit minimálně čtyřicet metrů. V krytých halách je pak rozměr tisíc dvě stě metrů čtverečních a délka krátkých stěn je alespoň dvacet metrů.